Co TY tu jako chceš dělat?!

25. ledna 2012 v 22:12 | Ivka |  Závody
Je tu sobota, poobědový čas přímo stvořený k vytrávení skvělého jídla od maminky. No ale lidé jsou různí...My s Marťou vyrážíme na Flash (pro neználky boulderingovou stěnu v Brně), a to proto, abychom se podle Marti dobře pobavili, podle mě veřejně ztrapnili...(tím myslím pouze sebe!)

Koná se tu totiž Klokan Dyno Contest. Co to je? Taková akce, kde se sejdou blázni, kteří si chtějí dokázat, že umí skákat do výšky, do dálky, do šířky...detail- s použitím lezecké stěny a hrstkou chytů!

Když jsme dorazili, byli jsme mezi prvními, stavěči ještě dolaďovali svá díla, a mezi tím mi v hlavě furt šrotovalo, jak to všechno dopadne.

Koukám, kdo jako další vchází do dvěří, a on to Mistr Easy! Se sršícím elánem do všech stran se k nám přivalí a dosedne za stůl. A to by nebyl Easy, aby mi nezvedl náladu. "Potřebuju Energii! Máte tu šťávu z klokana?! Když je to dnes o těch klokanech..." Pak už jsem se jen po tichu smála, když si o to šel požádat na bar, který obsluhovala velmi pěkná, ale zaskočená slečna...

Už se to začíná rozbíhat, jdu zaplatit vstupné, na tom není nic zajímavého že? No a tu se na mě majitel otočí a povídá: "Co ty tu jako chceš dělat?" Ano, tuto otázku jsem si položila během posledního týdne nejméně tisíckrát...Následuje měření jednotlivých závodníku...slyším čísla nad 170,180...začíná se mi dělat trochu nevolno....Už si to mašíruju pod metr. "154!" "Co?!" "No počkej, to si mi ubral!" "Dobře, tak se pořádně narovnej.." Lidi, tahala jsem krk jak žirafa a na konec z toho bylo 156cm...Já se těch 160 vytoužených centimetrů snad nikdy nedočkám...

Kvalifikace trvá od 2h odpoledne do 5h odpoledne. My jsme skončili už ve 4. Marťovi se velmi dařilo! (Asi mu začnu říkat klokane ;)). Se mnou už to bylo horší :D. Skákala jsem vždy do nižších chytů za míň bodů, ale i tak to bylo někdy opravdu nereálné, jindy chyběly třeba pouze dva centimetry...To ale nevadí :). Ženských bylo málo, takže finále jsem měla jisté. Slibované...výška bude zohledněna...mi moc nepomohlo :D.

A už je tu finále. Dostavuje se zase trochu nervozita, že by měl člověk zabrat, když už všichni ti za ním na něj hledí. Je tu první skok. Do druhého chytu se dostávám bez problému, odrážím se z modré trojúhelníkové struktury a letím si to do červeného chytu. 1.pokus nic. 2.pokus nic se zlepšením. 3.pokus ozve se rachot, držím, ale následně řach, a jak pytel hoven padám zase na žíněnku. Přesouváme se k druhému skoku. Ten vypadá reálněji. V 1.pokuse všechny závodnice dopadají neúspěšně. Po dalším pokuse stavěč přidává malý chyt na víc a už to jde. Držím spoďák oběma rukama, stoupám na něj pravou nohou (která mě pak další dva dny nemilosrdně bolela), přichytávám spoďák, zvedám, zvedám a hop! Je to tam, jsem šťastná.
Třetí skok vypadá pro změnu nereálně....Nevadí. Z žen nastupuji opět jako první, rozbíhám se proti stěně (zní to asi dost šíleně), skáču nohou na jeden povolený stup, ve skoku otáčím tělo a prásk do stěny....asi 30cm pod chyt, kam jsem měla doletět. Jo, neměla jsem Redbull!...Další pokusy dopadají stejně.
U čtvrtého skoku vím, že to půjde. Lapnu dvě kozy, nohy skrčím na žabu pod sebe, párkrát se pohoupu nahoru a dolů a HOP. Jsem tam, jsem spokojená. Pěkný skok. Bohužel, mé "soupeřky" o 20 cm vyšší si akorát protáhnou boční stranu těla při přešahu.
No a sláva, už budu končit ;). Poslední skok, dělá se mi z něj trochu nevolno, je to na mě už přeci jen trochu vysoko...nalízáme na takový sloupek a z něj skáčeme do obřího prsa. Prso dalo všem borcům a mně zabrat....Oběma rukama jsme se ho snažili naskočit obkročmo asi ne...obručno? teď mě nenapdá správný výraz...no a s odřenýma rukama padáme zpátky na zem- žíněnku.

A to je v podstatě vše. Čekalo se na výsledky...Vyhráli sourozenci Nevělíkovic, dostali klokany, jiní letadýlka a my s Marťou jsme se vydali spokojeni a bez sil zpět domůůů. A pohádky o trpaslíkovi, který si věřil na obra je konec.

Kdo si chce ještě počíst a kouknout na fotky, může zde .

Na závěr stačí říci, velmi známé: "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se!" a může se jít spát.

Mějte se krásně, pozdravujte klokany, trpaslíky, obry...
...a zase někdy na viděnou!

Ivucha
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama